Lehce nadprůměrná pseudo-MMORPG, která by vás mohla bavit, pokud na těchto hrách oceňujete výhradně boje. Oproti konkurenci však nemá příliš co nabídnout
- .spousta schopností
- .snadno přístupné
- .důraz pouze na boje
- .nutnost zdlouhavých procházek
Původní
40 dolarů
Prorazit dnes na trhu masivně multiplayerových her není nic jednoduchého. World of Warcraft
si pro sebe ukrojil velkou část trhu a přes devět milionů hráčů tak má
o zábavu postaráno. Publikum těchto titulů přes velkou expanzi žánru
není neomezené, a proto se do riskantního podniku s vlastní MMORPG (a
ještě méně FPS či RTS) vrhá relativně malé množství studií. Respektive
těch studií, u kterých si můžeme být celkem jistí, že ohlášený projekt
také dokončí. S velkými nadějemi jsme vzhlíželi k dílku australských
vývojářů sdružených pod hlavičkou společnosti Auran. Fury vypadalo
zajímavě jak po herní, tak grafické stránce. Navíc studio má s tvorbou
her zkušenosti, byť jinak zaměřených. Proslavilo se především sérií
vláčkových simulátorů Trainz. Po několikatýdenním hraní jsme konečně
mohli přistoupit k sepisování verdiktu. Bohužel není přesně takový, jak
jsme si ještě před několika měsíci představovali.
VIDEO
Kvůli zneužití magické energie
stojí svět před zničením. Coby jeden z tisíců hráčů se vracíte jako
znovuzrozený do jedné z posledních výsep lidstva, abyste se pokusili o
nasbírání dostatečného počtu elementárních esencí. Proč byste to
vlastně měli dělat? To je přeci úplně jedno. V neinspirativním příběhu
jakékoliv motivační zdroje ani hledat nebudete, protože vás to zkrátka
a dobře nebude zajímat. Důležité je vědět jediné: potřebujete esence,
spoustu esencí.
Na jedno herní konto
vás Fury nechá vytvořit si pouhý jeden charakter. Drzost, říkáte si?
Tak hrozné to také není, protože i jeden hrdina stačí k tomu, abyste si
ozkoušeli všechny herní elementy. Vaše třída (ve hře zvaná archetyp)
ovlivňuje pouze počáteční schopnosti. Později budete měnit esence za
nové talenty. Tento způsob má jednu obrovskou výhodu: teoreticky tak
totiž můžete oplývat všemi abilitami ve hře dostupnými.
Samozřejmě za předpokladu, že máte dostatek esencí. Nadějný koncept je
bohužel przněn nemalým problémem. Schopnosti se tradičně učíte u
obchodníků, kteří jsou ale zcela nepochopitelně roztroušeni po
relativně rozlehlém světě. Pochopili bychom to, kdyby učitelé
spřízněných talentů byli poblíž a jiná zaměření zase někde jinde, jenže
NPCčka jsou ve Fury pohozena naprosto bez ladu a skladu. Chcete-li
v této hře něco znamenat, nevyhnete se nesmírně nudnému a zdlouhavému
pobíhání, které nemá žádné designové odůvodnění, jde pouze o
nepochopitelný přešlap autorů.
Abyste se vůbec dostali k esencím, potřebujete nasbírat co možná
nejvíce bodíků v soubojích. Ty se odehrávají výhradně v instancích a
jsou zaměřeny výrazně akčnějším směrem než v typických MMORPG. Vedle
nejrůznějších trampolín jsou v arénách rozmístěny posilující kouzla,
která dovolují nabrat jednorázové výhody
a bitky rozhodně ozvláštňují, ačkoliv sebou také přináší pro mnohé
nevítaný element náhody a štěstí. Něco podobného jsme dosud znali
výhradně z obyčejných akcí.
Všechny
schopnosti hrdiny se dají přiřadit k jedné ze čtyř skupin. Jedná se o
oheň, vodu, vzduch a přírodu. A opět je tu zajímavý systém. Při použití
talentů vzniká buď doplňování energie v těchto oblastech, nebo její
spotřebovávání. V boji je proto třeba vyvažovat schopnosti z obou pólů
širokého spektra.
Fury nabízí pouze tři herní módy, což je na titul, který by měl
hráče udržet desítky, spíše ale stovky hodin, docela málo. Bloodbath
není ničím jiným než obyčejným deathmatchem. Vortex supluje roli
Capture the Flag, byť s několika obměnami. Elemination je potom
team-deathmatch s tím, že po smrti není možné naskočit zpět do boje,
ale zbývá pouze pozorovatelská role. Je třeba si uvědomit, že Fury je čistou
PvP hrou, takže na nějaké dobrodružné výpravy a společné kydlení
monster se netěšte. Proto nám přijde, že s takovým zaměřením hra nabízí
trochu málo. Ne, hodně málo.
V bitkách se vyřádíte, ne že ne. Dynamičnost hry
a nasazování nejrůznějších schopností nás po zhruba hodinovém
aklimatizování začalo hodně bavit, bohužel nadšení nevydrželo déle než
pár šedesátiminutovek. Abilit je sice celá řada, ale po čase zjistíte,
že se často velmi podobají a nakonec si stejně oblíbíte jen několik
z nich. Některé jsou dokonce opravdu jen do počtu a postrádají
jakýkoliv smysl. V protikladu proti svižným soubojům navíc stojí
zdlouhavé vyčkávání na spoluhráče. S nimi se lze potom domlouvat skrz
integrovaný chat, popřípadě hlasovou formou.
Vizuálně se dá Fury víceméně jen chválit. Autoři v tomto
směru nešetřili a pořídili si jeden z nejlepších dostupných nástrojů na
trhu – Unreal engine 3. Prostředí jsou spíše uzavřenější, což tomuto
enginu jedině svědčí a může se tak prezentovat značnou mírou detailu,
který sluší hezky, v japonském duchu stylizovaným arénám. Pohyby postav
zanechávají rovněž příjemný dojem.
Ovšem při pohledu na Unreal Tournament 3 či Bioshock se zdá, že Auran
nevymačkal potenciál enginu do dna. Dost možná ale šlo o záměr, protože
příliš vysoké detaily by musely být vykoupeny krvavými nároky na
hardware, a to je v případě onlinových titulů vždy ošemetné. Fury sice
nevyšlo optimalizované úplně ideálně, díky několika patchům však již
běží na průměrných strojích bez větších problémů. Horší dojem v nás
zanechalo to, co se linulo z reproduktorů. Zvuky doprovázející boje,
tedy nejrůznější střety mečů apod., jsou na tom ještě dobře, ale hře
výrazně chybí zcela absentující dabing a především atmosférická hudba.
Ta nastupuje jen sporadicky a navíc ne v takové podobě, jakou bychom si
představovali.
Fury po svém vydání nezaujalo kdovíjaké množství hráčů. Určité
publikum se sice našlo, takže do bitek bylo prakticky vždy s kým
nastupovat, přesto se zdálo být jasné, že v publikované podobě se hra
nemůže dočkat většího úspěchu. Proto Auran přistoupil k záchrannému kroku a titul zbavil měsíčních poplatků. Počty hráčů se hned zvedly.
Ovšem
ani tak se nedá Fury s čistým srdcem doporučit. Chce se nám říci, že
hra měla mnohem spíše vyjít jako klasická singleplayerová akce. Bojový
systém má dobrý, některé schopnosti jsou dobře promyšlené, ale na
dlouhotrvající hratelnost to prostě není. Respektive mohlo by být,
kdyby byl koncept hry lépe promyšlen. Dovedeme si představit, že
s opravdu vyspělou postavou
se všemi skilly to zase může být trochu něco jiného, jenže kdo má nervy
na to stále pobíhat od trenéra k trenérovi a sledovat opravdu pomalý
vývoj? Třeba takové Guuld Wars jsou mnohem lepší alternativou. Také bez
poplatků a navíc se slušným singleplayerem.